Areál ZŠ a MŠ Dolní Břežany - Pavilon, spojovací krček, jídelna

Popis objektu:

ZŠ i MŠ stojí na pozemcích parcelní číslo 231/4 a 231/8 v katastrálním území Dolní Břežany. Nový pavilon učeben (992m2) se začal projektovat v roce 2006 a realizován byl (dokončen) na konci roku 2015. Potřeba zvětšení jídelny se dořešila v rámci projektu pavilonu a spojovacího krčku v roce 2014, a dokončením taktéž na konci roku 2015. Pavilon učeben je navržen jako jednoduchý třípodlažní kvádr o rozměrech 46,90 x 21,15 m s výškou atiky 12,28 m. Učebny jsou orientovány západním a východním směrem. Bílá fasáda je navržena s bloky hliníkových pásových oken ve všech podlažích, jižní a severní fasáda pak s vertikální hliníkovou prosklenou fasádou spojující všechna podlaží na ose objektu. Dispozičně je pavilon řešen jako trojtrakt se střední chodbou, ve které je umístěno přímé dvouramenné schodiště. Schodiště má betonové stupně a skleněné zábradlí, které je pod světlené a podle dne v týdnu mění barvu (pondělí červeně, úterý žlutě .. čtvrtek zeleně atd…) děti tak mimo-technicky vědí co je za den Po obou podélných stranách vůči chodbě (ta je prosvětlena S-J) jsou učebny, kabinety, družiny atd…s orientací Z-V) – viz: Ve 3.NP je devět učeben pro osmnáct žáků, tři kabinety, dvě kotelny a úklidová komora, ve 2NP šest kmenových učeben pro třicet žáků, čtyři kabinety a serverovna, v 1NP pak dvě kmenové učebny pro třicet žáků, kabinet, sklad mobiláře, zasedací místnost, čtyři kanceláře vedení školy a dvě místnosti družiny každá pro třicet žáků. V 1.NP je při severní fasádě místnost družiny rozšířena až do prostoru chodby, lze ji používat jako víceúčelový sál. Starý a nový pavilon je pak propojen při jihozápadním okraji jednopodlažní spojovací chodbou se šatnami o rozměru 14,80 x 35,15 m, který propojuje stávající objekty školy s novým pavilonem učeben. Z důvodu vyrovnání výškového rozdílu mezi stávajícími objekty školy a novým pavilonem je objekt navržen se třemi výškovými úrovněmi atiky – 3,05m, 3,85 a 4,25 nad 1NP. Spojovací chodba (520m2) je schválně výrazově jiná než budovy okolní. Jedná se o prosklenou fasádu s obkladem z hliníkových lamel. Do skleněných polí mezi šatnami jsou oboustranně vsazovány obrazy, které byly vždy nejvýznamnějším uměleckým počinem v českém prostředí, řazeny od 14 století vždy po stoletích a u 20. století zastoupeny čtyřmi obrazy. Děti tak dostanou tyto stěžejní díla od útlého věku do podvědomí, neoznačují své třídy podle stupně, v kterém se nachází, ale právě jménem díla. Na severní straně začínáme za 14. století Mistrem Třeboňského Oltáře a za 15. st. Madonou Svojšínskou. Obě jsou vrcholná díla gotiky u nás. Jména autorů neznáme, umělce nazýváme podle jejich nejvýznamnějších děl. Mistr Třeboňského oltáře působil na dvoře českého krále Václava IV. a je hlavním představitelem tzv. krásného slohu. Dále pak v 15. st. bylo nejoblíbenějším tématem výzdoby kostelů desková malba Madony, které nesly většinou jména podle místa, kde se nacházely. K vystavení Madony poskytl laskavý souhlas Mons. Josef Žák, generální vikář Biskupství plzeňského za diecézi vikariátu tachovského - Římskokatolické farnosti ve Stříbře. Na jižní straně jsou chronologicky poskládána díla – za 16. st. - sice Italský umělec jménem Archimboldo, ale pracující na Pražském Hradě jako dvorní malíř Rudolfa II. Habsburského, jehož dílo považujeme za předchůdce surrealismu. Jeho portréty jsou skládány s ovoce a zeleniny, což bylo i na tehdejší dobu něco mimořádného. Obraz „Léto“ je z cyklu 4roční období a je vystaven se souhlasem Kunst-historische Museum ve Vídni, kde je dílo ve stálé expozici. Dále za 17. st. Karel Škréta, za 18. st. Petr Brandl – jako hlavní zástupce barokní a vrcholné barokní malby u nás. Kromě dynamické prostorové malby zde u Brandla vidíme hru světla, tzv. metodu šerosvitu. V Českém prostředí se jednalo o dobu Temna (Pobělohorské období). Za 19. st. byl vybrán Josef Mánes – pocházející z malířské rodiny otce Antonína a sourozenců Quida a Amálie. Považujeme ho za nejvýznamnějšího malíře českého romantismu. Obraz Josefina je jeho nejvýznamnějším dílem, jde o podobiznu jeho životní lásky -pojmenované podle jejich dcery (tehdy však cca 5leté). Za 20. st. jsou seřazeny 4obrazy podle významných směrů a ismů umění u nás. První – z roku 1908 je obraz Alfonse Muchy – jako hlavního představitele secese. Tzv. „art nouveau“ je ornamentální styl s prvky přírodních tvarů, rostlin, křivek a výraznou barevností. Jen pár let na to je zde vystaveno dílo Josefa Čapka (rok 1920), které ukazuje posun ke kubistickému tvarosloví (geometrizace tvarů) s jeho osobitým humorem a barevností, předjímající expresionismus. Josef Čapek, bratr Karla, kromě malíře i spisovatel (Povídání o Pejskovi a Kočičce) byl spoluzakladatel skupiny Mánes, a posléze Tvrdošíjní. Obraz „Černošský Král“ je poskytnut s laskavým svolením dědiců díla. Pouhých pár let dělí od Čapka dílo Emila Filly „Dvě ženy po koupeli“(1936), které už je expresionistické. E. Filla byl taktéž členem skupiny Mánes i Osma. Toto dílo je silně ovlivněné Pablem Picassem z jeho tzv. kuboexpresionistického období. Hlavním cílem expresionismu bylo vystihnout prožitky formou barev, deformací tvarů a bez konvencí. Tento obraz je poskytnut s laskavým svolením dědiců díla. Posledním obrazem je poválečný obraz Jana Zrzavého „Kleopatra“. Jelikož i on byl členem skupiny Mánes, i jeho obrazy jsou směsicí všech výše jmenovaných. Jeho obraz Kleopatra má nejblíže k symbolismu.