ZŠ Benátky

Popis objektu:

Historická budova základní školy Pražská existuje již od konce 19. století. Během své existence prošla poměrně dramatickým stavením vývojem, který, jak bývá zvykem, téměř vždy směřoval ke zvýšení počtu a kapacity učeben na úkor ostatních prostor a funkcí. Postupně tak vzaly za své např. byty učitelů, ředitele i školníka. V osmdesátých letech byla škola doplněna o velkoryse pojatý nový pavilon s veškerým zázemím a školní jídelnou.

Třetí budova v areálu, historická budova Staré radnice, byla v té době užívána jako pošta. Po revoluci opět docházelo k postupnému navyšování počtu žáků. Pošta se přesunula do nových prostor a Stará radnice byla přenechána pro potřeby školy.

V roce 2006 byla v historické budově školy dokončena půdní vestavba nových učeben a Stará radnice se stala Domem dětí a mládeže. Ten v objektu sídlil do konce roku 2016, kdy opět, již po několikáté, přesáhl počet dětí ve škole její prostorové kapacity. Domov dětí a mládeže byl zrušen a ve Staré radnici byly zřízeny dvě kmenové učebny o rejstříkové kapacitě 48 žáků (na větší počet nebyla dimenzována sociální zařízení). Půdní prostory byly stavebně připraveny pro vestavbu služebních bytů.

V roce 2021 bylo na základě návrhu autorů projektu rozhodnuto vedením města o celkové přestavbě objektu a jeho adaptaci pro školní účely.

Budova Staré radnice vlastně nebyla nikdy úplně dokončena. Při prvním nezaujatém pohledu na průčelí před přestavbou bylo zřejmé, že budově k dosažení kanonické neorenesanční symetrie chybí pravé příčné křídlo. Jeho přístavba byla navržena jako jednoduchá zděná stěnová konstrukce s prefabrikovanými železobetonovými stropy. Fasáda byla zateplena kontaktním systémem dodatečného zateplení a provedena v historickém tvarosloví původní budovy.

Architektonický návrh byl koncipován tak, aby po dokončení stavby nebylo zřejmé, že se částečně jedná o novotvar. Projektem byla požadována maximální možná kontextualita provedení i věrohodnost historického tvarosloví. Střešní konstrukce vaznicové soustavy byla prodloužena nad nové křídlo a zakryta keramickými taškami stejného provedení.

Přístavba byla koncipována jako vědomá replika jižního křídla historické budovy. Záměrem bylo sjednocení staré budovy i nového křídla v jeden celek, a to do té míry, aby stavební předěl nebyl bez detailnějšího zkoumání rozpoznatelný. Eklektické fasády období historických slohů konce 19. století byly vždy především kulisou, u které byly rozhodující hodnotou výsledný tvar a barva, nikdy stavební technologie nebo funkce. Předmětem projektu tak nebylo zachování historických postupů, materiálů a stavebních technik, ale obnovení, rozšíření a udržitelnost historického členění budovy a tvarosloví fasád za pomoci technologií a materiálů 21. století.