42. Centrála ČSOB - SHQ, Praha

Popis objektu:

Nová budova ČSOB v Praze – Radlicích respektuje charakter svého prostředí a posiluje jeho kvality.

Vztah budovy ke svému vnějšímu prostředí byl od počátku jedním z určujících východisek při koncipování charakteru budovy, její formy i výrazu.

Byť jsou principy urbanizace charakterově podobné krajiny již historicky vyzkoušené a ověřené, například v sousedním smíchovském údolí blokovou zástavbou, má Radlické údolí díky svému specifickému přírodnímu charakteru unikátní potenciál, který nemůže být přehlížen. Již první návrh pro tento projekt vycházel z rozhodnutí, že charakteristická morfologie terénu a přírodní charakter údolí jsou kvality, které je vhodné ctít a posilovat, a mít tak možnost tyto hodnoty užívat.

Pro kontextuální zapojení budovy s relativně velkým stavebním programem do okolního prostředí svahu Dívčích hradů a tak, aby budova nepůsobila ve svém místě mohutně, je nová budova koncipována jako soubor menších objektů – pavilonů o velikosti blížící se budovám ve městě.

Sledovanému zapojení budovy do svahu napomáhá i způsob umísťování jednotlivých článků budovy, kdy jednotlivé podélně protáhlé nízké články budovy jsou kladeny podélně po vrstevnicích a sestupně řazeny po spádnici. Budova tak nedeformuje autentický profil údolí a charakteristická morfologie terénu zůstává zachována.

Stejně jako navrstvený profil svahu jsou na sebe navrstvena i jednotlivá podlaží budovy. Svými výraznými protáhlými plastickými římsami se odkazují k táhlému širokému svahu.

Atributy přírodní krajiny, která není strnule pravidelná, nehnutě statická a přirozeně stárne, se v budově obtiskují. Tektonická skladba budovy i organizace vnitřní dispozice nejsou rigidně geometrizované. Podlaží budovy, resp. jejich římsy i fasády v jednotlivých úrovních jsou sestaveny do volnější skladby, jsou vůči sobě rozposunuté (podobně jako je volně členěna vnitřní dispozice), nejsou strnule přísné. Jsou použity přirozeně stárnoucí materiály. Římsy z hrubého otloukaného betonu, umělého kamene, budou stárnout stejně přirozeně jako další elementy přírodní krajiny. Svým způsobem tak krajina přichází až ke každému oknu budovy a budova rozčleněná římsami na jednotlivá podlaží prostupuje krajinou.

Významným prvkem propojujícím krajinu s budovou jsou také zahrady - terasovité střešní zahrady na střechách všech pavilonů a zahrada na terénu. Sestupující střešní zahrady jsou pokračováním svahu Dívčích hradů, umožní lespoarku seběhnout z návrší až na dno radlického údolí, kde na ně navazují střešní zahrady starší budovy ČSOB a spolu s nimi a protějším zeleným svahem Farkáně tak vytvářejí druhou vrstvu zeleného údolí. Zahrada na terénu díky dvorům, které dosahují až k vnitřní dvoraně ze třech stran, téměř prostupuje celou budovou. Nápomocny jsou tomu i velké rostlinné objekty, které se rozpínají přes celou vnitřní dvoranu a obrazně přecházejí z jednoho venkovního dvora do druhého. Charakter zahrad na všech úrovních je v základě stejný. Volně organizované zahrady se vzrostlými stromy a keři s místními regionálními druhy. Rozdílný je způsob používání. Střešní zahrady mají zcela soukromý charakter a jsou využívané jako alternativní pracoviště a zahrada na střeše severního pavilonu je určena pro sportovní odreagování.

Sledovaný vztah budovy ke svému vnějšímu prostředí je jedním z určujících faktorů definujících charakter, formu i výraz budovy. Má tak i přímý vliv nejenom na celkový rozvrh budovy a návrh obálky – fasád a střešních zahrad a bezprostředního okolí budovy, ale také i na charakter vnitřního užitného prostředí.